Příběhy dobrovolníků

Pavlína - dobrovolnice od února 2004 do září 2009
O Jahodě jsem se dozvěděla v prosinci 2003 v Listech Prahy 14, kde jsem si přečetla, že nabízí zdarma pro děti keramiku a výuku angličtiny. To se mi moc líbilo, protože pro rodinu se 3 malými dětmi to byly cenově nedostupné kroužky. Když jsme začali docházet na Jahodu, nechtělo se mi stále věřit, že je opravdu vše zadarmo a tak jsem nabídla, že v rámci svých možností bych alespoň vypomohla. V lednu 2004 proběhl v Jahodě Den otevřených dveří a přišlo se sem podívat na i několik maminek s malými dětmi. V té době byl v provozu pouze odpolední klub Jahoda a dopoledne klubovna zahálela. Byla jsem tehdy oslovena, jestli bych nechtěla vést dopolední klub pro maminky s malými dětmi. Nápad se mi moc líbil a tak jsem řekla ano. Doma jsme často něco malovali a vytvářeli, tak nebyl problém, abychom se o nápady podělili s ostatními. Děti se vždycky na Jahůdku moc těšily a dopoledne jsme si všichni užili. Vzhledem k tomu, že jsem se po skončení rodičovské dovolené vrátila do práce, nemohu už program Jahůdky vést. Ale ráda na těch pět let dobrovolničtí vzpomínám.

Karel - dobrovolník od podzimu 2005
Každá slušná práce, kterou člověk dělá poctivě a s nasazením, má určitě smysl. Jenže spousta z nich, včetně té mé, je tak strašně vzdálených místům, kde nějak pozitivně zapůsobí, že si člověk často může připadat trochu zbytečný a život, který žije, trochu nesmyslný a možná i dost sobecký. Jeden ze způsobů, jak z takové situace ven, je začít pracovat s lidmi. Zvládne to každý: není k tomu třeba žádných zvláštních schopností; stačí umět být tu chvíli i pro druhé. Někdo by mohl namítnout, že jsme tu, na světě, vůbec od toho, ale to sem psát nebudu, nesluší se to. Dost lidí by řeklo: „no jo, mladý a naivní“, a já strašně nerad sprostě nadávám zkušenějším a moudřejším lidem. Ale je jich kolem mě čím dál tím více a stane se…
Naštěstí jsem zjistil, že malé děti jsou v tomto smyslu ještě docela hloupoučké a bez problémů mne mezi sebou snesou. Je to pro mě nesmírná relaxace a satisfakce. Abych se jim za to nějak odvděčil, hraju si s nimi a povídám, snažím se jim to vynahradit, jak jen dovedu.
O Jahodě jsem se dověděl od kamarádky, která je na tom dost podobně, a za tu dobu, co jsem dobrovolníkem, jsem zjistil o dětech řadu dalších zajímavých věcí: Například, že jsou to lidé, v jejichž přítomnosti se neunudíte k smrti, ba právě naopak. Na rozdíl od mnoha mých vrstevníků jsou totiž vtipné jen tak, spontánně, takže to ani nevypadá blbě a hrubě jak z estrády, ale docela přirozeně, mile a roztomile. To mě baví a mám je za to upřímně rád. Ony to vědí, mají mne, doufám, také rády, a rozhodně by si, kdyby tohle četly, neříkaly „ten je ale nabubřelej…“.
No a krom toho je třeba zmínit, že v Jahodě narazíte také na spoustu zajímavých, příjemných lidí (příjemnějších než já ?), kteří se snaží pomáhat, kde je třeba, a kteří to berou opravdu vážně, takže k různým problémům, co mohou nastat, je vždy k dispozici odborník a ochotně poradí a naučí vás, co je třeba. Velmi si toho všeho cením. Jsem mezi takovými lidmi rád.

Kontakt

Gábina Radovnická
774 674 060
dobrovolnik@jahodaweb.cz